Buddha řekl: „Měli
bychom myslet na to, že v našem těle jsou čtyři velké části, z nichž každá má své
jméno a všechny nemají žádné já. Protože nemá mě, je to
jako iluze.“
Tato kapitola nám říká, jak zdůvodnit, že
jsem původně prázdnotou. Metoda spočívá v uvažování o čtyřech velkých částech
našeho těla, které je samostatně pojmenováno jako země, voda, oheň a vítr.
Žádný z nich se nejmenuje jako Já. Jak můžeme díky tomu, že jsem v těle, říci,
že tělo jsem já.
Protože mě tělo nemá, je to jako iluze. Je
to také jako bublina plovoucí v prázdnotě. Protože je to jako iluze, to, co se
o nás stalo a co jsme viděli, nemusí být nutně pravda, a my se tak nemusíme do
těchto věcí zaplétat plýtváním časem a energií.
Abychom vyvodili, že naše tělo je prázdné a
tělo je jako iluze, znamená to opustit naši připoutanost k vzhledu a tělu nás
samých a ostatních, nepopírat existenci nás a všech cítících bytostí, ani
nepohrdat sebou samými a všemi cítících bytostí. To je to, co musíme pochopit.
Jak již bylo zmíněno, hlavní účel této úvahy má dvě hlavní funkce:
1. Vyvarujte se chyb způsobených lpěním na
vzhledu a těle své i druhých.
2. Uvolněte všechna připoutanost k sobě a
druhým, abyste byli osvobozeni od veškeré bolesti, která může vyvstat v srdci.
Všechny
hříchy nebo zlá karma pocházejí z toho, že jsem tvrdohlavě setrvávám v těle.
Výše uvedená logika nám radí, abychom tvrdošíjně nezůstávali v těle, protože původ všech problémů, konfliktů, hádek, starostí, nesnází či trápení je kvůli tvrdošíjnému lpění na mně. Tělo zde má širší význam, který zahrnuje mysl. Výše uvedená logika nám tedy také radí, abychom si uvědomili život beze mě.
Když tvrdošíjně trváme na tom, abych byl v
těle, nejen že to zvyšuje sebepovýšenost, ale také nám to umožňuje snadno
vytvářet vlastní předsudky. V takovém já snadno vytvoříme nespokojenou a
stěžující se mysl na to, co se kolem nás stalo. I maličkosti nás snadno
rozzlobí.
Navíc, když jsme v takovém já, poblázníme
autoritu, armádu, násilí, diktaturu a tyranii, zvláště když jsme muži. Je to
opravdu katastrofa nejen pro veřejnost v zemi, ale i pro svět. Takových zážitků
máme z historie mnoho.
Jsme také snadno chtiví po štěstí, ženách
nebo čemkoli, jako jsou drogy, víno a hazard, když tvrdošíjně trváme na svém
těle. Když takové věci chceme mít, uděláme cokoliv bez skrupulí. Můžeme tedy
také zjistit, že všechny hříchy pocházejí z tvrdohlavého naléhání na mě v těle.
Kdo
jsem? Odůvodnění Jsem původně prázdnota.
V dávných dobách nebyly lékařské znalosti o
lidském těle tak podrobné jako dnes. Buddha shrnul lidské tělo jako čtyři velké
části, které se nazývají a popisují jako země, voda, oheň a vítr. Podle
moderních lékařských poznatků, které čtyři velké části by se daly popsat takto:
Půda znamená jakoukoli pevnou látku, jako
jsou buňky, nehty, kůže, zuby, vlasy, krevní cévy, orgány a kosti.
Voda znamená, že mohou tekutiny jako voda,
jako je moč, sliny, hlenová tkáň, močový systém a krevní systém.
Oheň znamená tělesnou teplotu samotnou,
nebo ty mohou teplotu těla ovlivnit.
Vítr znamená dýchací systém.
Chirurg řekl, že člověk stále může žít, i
když je tělo instalováno umělým srdcem. A dokonce i jeho jaterní funkce, anální
funkce nebo renální funkce jsou nahrazeny umělými játry, análními nebo
ledvinovými, nebo je jeho jiný orgán transplantován, člověk je tak stále
udržován naživu. Můžeme také použít krevní transfuzi, umělý respirátor,
gastrointestinální nebo nazogastrickou sondu k udržení lidského života.
Podle moderní lékařské technologie může být
jakýkoli předmět v lidském těle aktualizován a nahrazen jiným předmětem a
člověk může být stále naživu. Nabízí se tedy otázka: kdo jsem na zemi?
To je pozorování čtyř velkých částí v
lidském těle, myslet na jeho nestálost. Pokud jsou čtyři velké části, jak bylo
řečeno, demontovány, už to není lidské tělo. Tak kdo jsem?
Za druhé, čtyři velké části jsou nestálé a
neustále se mění a mění. Dnešní Já už nemusí být včerejším já, protože buňky v
těle jsou hodně mrtvé a hodně se znovuzrodí. Zítřejší já již nadále nemusí být
dnešním já, protože v mysli může být pozitivní zkušenost a nový růst. Tak kdo
jsem?
Víme tedy, že lidské tělo je tvořeno těmito
čtyřmi velkými faktory. Čtyři velké faktory jsou také tvořeny mnoha menšími
faktory. Když ty faktory odebereme jeden po druhém, neexistuje žádné lidské
tělo, natož mít mě. Pak si uvědomíme, že podstata Já je prázdná.
Jak
realizovat život beze mě?
Abychom získali výše uvedený koncept jako základ, dále rozumíme tomu, že Já má v těle prázdnotu, kterážto pravda neexistuje pouze v našem těle, ale také v těle ostatních. Když jsou obě strany ve vzájemné opozici, je to proto, že obě tvrdošíjně trvají na „já“ ve svém vlastním těle. Najednou si tedy uvědomíme, že nemusí být proti sobě, když jeden od druhého odstraníme faktor „já“. Proto takové pojmy utvářejí naši mysl a postoje beze mě, činí nás empatičtějšími vůči ostatním a už se jim nebráníme.
Mysl a postoj beze mě nám umožňují snadno
vycházet s ostatními, zahrnout členy naší rodiny, přátele nebo spolužáky a
snadno se začlenit do davu. Kromě toho, mysl a postoj beze mě je pro nás
nejvyšší výhodou být politikem nebo vůdcem v zemi. Jen pod takovou myšlenkou
můžeme být obětaví k jednání s veřejností a můžeme ji respektovat.
Mysl a postoj beze mě je nejvyšší
moudrostí. Neznamená to, že nepotřebujeme žádný princip. Mysl a postoj beze mě
v buddhismu je jakákoli zásada pouze regulovat sebe sama za účelem získání
nejvyšší moudrosti za účelem osvícení, nikoli regulovat ostatní. Když mi však
lidé setrvají v těle a jsou sobečtí, nastaví jakékoli zásady a použijí je k
regulaci a potlačování práv druhých, aby si zachovali své vlastní zájmy.
Mysl a postoj beze mě je také otevřená
hruď, která nás přiměje tolerovat cokoli a přimět nás začlenit se do velkého
přírodního prostředí. Je to také, abychom si uvědomili jednotu mezi vnější
situací nebo přírodním prostředím a námi, bez ohledu na vnější situaci
vytvořenou člověkem nebo přírodou. Nečiní z nás žádnou binární opozici vůči
ničemu a žádné osobě. Můžeme tedy cítit, že naše srdce jako velké moře nebo
vesmír může obsahovat vše.
Lidské
tělo se mění a jednoho dne bude staré a odstraněno. Ale duše je věčně mladá.
Když mi bylo asi 30 let, nechápal jsem, co
Buddha řekl, že duše se ani nerodí, ani neumírá. Nyní je mi 50 let. Moje vlasy
jsou dlouhé roky černé až bílé. Ale ani nemám pocit, že bych byl starý.
Jednoho dne vidím video, na kterém je
97letá žena a je to youtuberka, která píše básně, pak stojí na jevišti a nahlas
to zpívá se skupinou mladých lidí. Po představení je na invalidním vozíku a
řekla: "Cítím, že jsem v mysli stále mladá, ale moje tělo opravdu není
dobré." Jsem tak ohromen tím, co řekla. Mám skoro stejný pocit. Pak
najednou pochopím, co Buddha řekl: „Duše se ani nerodí, ani neumírá“. Také
proto duše není nikdy stará a vždy si myslíme, že jsme mladí, i fyziologický
věk našeho těla je 97 let.
Každopádně lidské tělo se mění a jednou
bude staré a odstraněné, ale duše je navždy mladá. Není tedy moudré utrácet
spoustu peněz za zdobení svého těla nebo dělat mnoho chyb pro radost ze svého
těla nebo být nespokojený nebo se zlobit na postoje nebo názory druhých,
protože tvrdohlavě trváme na „já“ v těle. To proto, že všechny tyto věci
přinesou nám i ostatním spoustu problémů.
I když lidské tělo a já jsme iluze,
neznamená to, že si svého těla nemusíme vážit. Naopak, musíme pečovat o své
tělo, abychom pro sebe a ostatní dělali hodnotné a smysluplné věci.
Za druhé, mou podstatou je prázdnota a mé tělo je iluzorní, což nás nenutí opovrhovat sebou samými. Mojí podstatou je prázdnota a mé tělo je iluzorní, nezpůsobuje nám nedostatek sebevědomí ani nás nenutí cítit se tak méněcenní sami před sebou, a proto žít ponížený život bez sebeúcty. To jsou dvě různé věci. Někteří neznalí praktikující buddhismu mohou sami sebou pohrdat a žít způsobem bez sebeúcty. Někteří zlí lidé by použili koncept Buddhova učení, jak je uvedeno v této kapitole, k ponížení buddhistického praktikujícího. Budeme-li moudří v učení Buddhy, budeme vědět, jak si s takovou situací poradit. Obyčejní lidé nerozumí Buddhovu zákonu (Dharmě), dosud hluboce nepraktikovali Buddhův zákon (Dharma), nedokážou rozlišit rozdíl a aplikují Buddhovo učení nesprávně. Ubližují sobě i druhým.
Silné sebevědomí a tvrdohlavá připoutanost
jsou dva různé stavy mysli. Většina lidí často mylně považuje tvrdohlavou
připoutanost za pevné sebevědomí. Pokud však budeme praktikovat Buddhův zákon
(Dharmu) hluboce, pochopíme, že když někdo mylně považuje tvrdohlavou
připoutanost za pevnou sebedůvěru, což by vyvolalo sebevědomí a uzavřenost,
čímž by ubližoval druhým a ubližoval sám sobě a nakonec vedoucí do propasti
bolesti v životě a smrti, protože nerozumí moudrosti toho, co Buddha řekl v
této kapitole.
Když se domníváme, že esence od nás k jiným
tělům je prázdná a těla druhých jsou iluzorní, nenutí nás to pohrdat ostatními,
ani nás to nenutí popírat smysl jejich existence. Jako člověk, který hluboce
praktikuje buddhismus, musíme uznat všechny živé bytosti, které jsou budoucími
Buddhy. Jinými slovy, všichni jsme na základě prázdnoty a rovnosti a není mezi
námi žádný rozdíl. Všichni jsme na stejné úrovni. Když máme takové znalosti a
moudrost, nikdy se neodvážíme pohrdat ostatními. Proto, když máme správné
poznání a moudrost z učení Buddhy, skutečně se osvobodíme od utrpení v životě.
Pokud však nerozumíme vědění a moudrosti, kterou učí Buddha, nejenže se nejsme
schopni osvobodit od bolesti života z Buddhova zákona (Dharmy), ale můžeme
Buddhův zákon (Dharma) zneužít k ubližovat sobě i druhým. Proto není snadné se
setkat a poznat hluboký Buddhův zákon a Buddhovo učení.
Kéž se všichni můžeme osvobodit od utrpení
života prostřednictvím moudrosti Buddhova zákona, který učil Buddha, a společně
kráčet po cestě Bodhi k dosažení buddhovství.
